Palác kultury
Energetik byl společenským centrem Pripjati. V jeho sálech se konaly filmové
projekce, představení, schůze, kroužky a kulturní programy pro město postavené
kolem elektrárny. Název Energetik nebyl náhodný – označoval energii i člověka
pracujícího v energetice. Po evakuaci se z místa živé kultury stala prázdná
fasáda, na níž zůstala písmena jako poslední ozvěna někdejšího sebevědomí. Tady
Černobyl nemluví technickým jazykem reaktoru, ale jazykem města, které mělo
kavárny, kino, knihovnu a plány na další roky.
