Televize na
snímku nejsou z bytu, ale z obchodu – z prostoru, kde se kdysi vystavovalo
zboží a kde město dokazovalo svou modernost. Pripjať měla obchody, služby,
kulturní dům i známý obchod s piany; nebyla to periferie, ale mladé sovětské
město pro privilegovanou technickou komunitu. Obrazovky dnes nic nevysílají a
skla odrážejí jen prázdný interiér. Spotřební předměty, které měly přinášet
obraz světa domů, zůstaly samy jako němé vitríny. Je to fotografie ticha po
každodennosti.
