Postava v
reaktorovém sále dává prostoru měřítko. Bez ní by pravidelná plocha pultů a
kanálů mohla působit jako technická kresba; s ní se z ní stává obrovský stroj,
do něhož člověk vstoupil a uvěřil, že mu rozumí. Černobylská elektrárna nebyla
jen místem havárie, ale také místem každodenní práce, měření a rutiny. Právě
rutina se v noci 26. dubna 1986 zlomila. Tento snímek stojí mezi fascinací
technikou a vědomím, že i největší stavby jsou nakonec závislé na lidech.
